Pořádat festival není jednoduché, zvlášť když to má být největší jídelní festival na světě. Ani při tom nepotřebujete, aby vám někdo aktivně škodil, nanejvýš pár článků v novinách, které vás mají diskreditovat. A tak jsme po horečném úsilí kolnečně dospěli k otevření našeho festivalu. A když na závěr dorazila hodnotící komise, byl náš festival po právu zařazen mezi ty nejvíce ceněné.
A na co budeme vzpomínat:
- Na rychle zvládnutou stavbu a na tábořiště, kam se nám vešlo o tři stany více
- Na okosport, kde se nejen běhalo, ale i zápasilo a pilo
- Na návštěvu kostela v Bukové, který všichni známe zvenku a nikdo jej dosud neviděl zevnitř
- Na hru, kde jsme poznávali bílé prášky podle chuti a pak jsme odhadovali jejich množství
- Na slavnostní ohně, kde jsme se tentokrát dozvěděli spoustu neuvěřitelného o jídle
- Na kytky, zvířata i bezobratlé, které jsme na táboře měli možnost potkat a pozorovat
- Na výrobu knížek, barevných kamenů, samorostů, fotografií, šperků, obrazů a mnoha dalších věcí, které jsme na kroužcích dělali
- Na lacrosse, kroket, lukostřelbu a další sporty, které jsme na kroužcích zkoušeli
- Na buchty, zavařeniny, guláš, fatayer, koláče a další pochutiny, které jsme na kroužcích zkoušeli vyrábět
- Na samostatné chození v lese, kde se šifry ukázaly být pro někoho jednodušší než se čekalo
- Na vystoupení proslulého zpěváka Lembase Zlatého Hlase, který nám pomohl festival zahájit
- Na závěrečnou návštěvu komise, kde jsme využili, co jsme se na táboře naučili a prošli jejím hodnocením bez problémů
- A na všechno dalšího, co jsem třeba stručně nepřipomněl, ale i tak na to budeme vzpomínat