Letos jsme na táboře pátrali po Svatém Grálu, poháru, který používal Ježíš při poslední večeři. Zjistili jsme, že jej prvotní křesťané odnesli z Palestiny do Říma, kde jej ukryli v katakombách. Zde jej nalezli rytíři kruhového stolu krále Artuše a ti jej ukryli v městě Sarrasu. Odtud jej ovšem vyzvedli Templáři a když byl Teplářský řád zničen, uprchl jeden z nich s Grálem pryč, dorazil až do Čech a zde u hrádku Lacemboku zemřel, když předal poklad Vojslavovi z Krchleb a ten Grál ukryl na svém hradě, který nato přestavěl v kamennou pevnost.
A na co budeme z tábora vzpomínat:
- na příběh Grálu, který jsem nastínil již výše
- na prokazování ctností, které bylo většinou jednoduché, ale někdy dokázalo potrápit
- na soutěže, kde jsme se učili maďarsky, krmili lvy v aréně, stavěli vsi, okouzlovali dámy, hledali svaté kopí, vozili zlato a další a další rozličné úkoly
- na kroužky, kde jsme vařili a pekli maso i věci z těsta, vyráběli šperky, květináče i domky pro hmyz a hráli hry na louce, s kuličkami i kartami
- na déšť který nám letos tábor narušil o kousek více, ale na poslední týden dal konečně pokoj
- na divadla, kde jsme slyšeli mluvit i ty, kdo celý tábor převážně mlčeli
- na zvířata, ptáky i bezobratlé, kteří nás celý tábor navštěvovali, tedy zejména na ty, které jsme viděli rádi a kteří nás nekousali a neobtěžovali
- na slavnostní ohně, které narušil déšť jen málo
- na výpravy za Grálem, kde až ta poslední byla opravdu úspěšná
- a na všechno další, co jsme se nenapsal, nezmínil, ale v naší paměti to jistě zůstane