Přejít k hlavnímu obsahu

OkO

Oddíl OkO

Stránky turisticko-přírodovědného oddílu OkO

Původní stránky jsou stále k dispozici

Hlavní navigace

Zobrazit — Hlavní navigace Skrýt — Hlavní navigace

Aktuální rok
Historie
Nábor členů
Kontakt
Tábor
Návody

Drobečková navigace

OkO
node
vícedenní výlet ven - Kladská a Lázně Kynžvart

vícedenní výlet ven - Kladská a Lázně Kynžvart

Cesta vlakem byla poměrně dlouhá a čekal nás ještě přestup v Mariánských Lázních

Za Milhostovem jsme zamířili do lesa.

Na nejbližším vhodném místě jsme postavili pařeniště a šli spát.

Sobotní ráno nás našlo v lese kousek od cesty.

První naší cestou byl výstup na Podhorní vrch, zbytek sopky.

Podhorní vrch skýtá výhled do kraje.

A také mobilní signál pro ty, kdo výhled nepotřebují.

Zamířili jsme dále k Závišínu, kde jsme navštívili za účelem načerpání vody hospodu U Pejska a Kočičky.

Za Závišínem vedla cesta přes louky a následně golfové hřiště.

Zastavili jsme se na oběd u kapličky nedaleko golfového hotelu.

K obědu byly párečky, ani jsem netušil, že fotka zachycuje okamžik, kdy Myšinkovi upadlo víčko od ešusu.

Na další cestě jsme se zastavili na hru spojenou s výcvikem mladých zaklínačů v boji.

Děti měly za úkol jedním švihem trefit pslepu zavěšenou šišku.

Což nebylo vžby jednoduché.

Nedaleko od místa soutěže rostly kapitální hřiby smrkové.

Přírodní Rezervace Smraďoch ukazuje rašeliniště s aktivní mofetou (bahenní sopkou)

Na místě nás poučila cedule naučné stezky.

Další zastávka byla u pramene a pítka s možností ochutnat Farskou kyselku.

Bubliknová železitá voda tu teče přímo z pramene.

Bez batohů, které hlídala Bára, jsme vyrazili na PR Vlček, hadcové skály na vrchu Vlčí kámen

Další zastávku jsme měli na tvrzišti Kaiserruhe, kde se dochovalo místo valu a vlastní budovy tvrze.

Po večeři a postavení pařenišť jsme se věnovali tradiční hře Gwintu, zatím bez trpasličích úprav.

Poté se vedoucí a Julča ještě sesedli k několika kolům Velkého Dalmutiho.

To je pohled na naše tábořiště v neděli ráno.

Došli jsme k Dlouhé Stoce, kanálu vybudovaného za účelem odvodnění bažin na Kladské.

Podél kanálu jsme pokračovali dále s několika zastávkami.

Až jsme došli do turisticky hustčích oblastí u Kladské.

Bez batohů jsme vyrazili na naučnou stezku na Kladská rašeliniště.

Stezka byla plná dalších návštěvníků, po cestě jsme hráli hru na sčítání přírodnin.

Převážná část stezky je vybavena dřevěným chodníčkem.

Výhled na Kladský rybník, který je centrem oblasti.

Tohle je vážka obecná nebo vážka rudá, údaje se neshodnou.

Oběd jsme si dali v Bistru Kladská, jídlo měli dobré, ale někteří si koupili značně nedobrý koláč.

Za Kladskou nás čekala hrobka knížete Schönburg-Waldenburga, který založil zdejší rezervaci a vlastnil zámeček na Kladské.

U cesty naás zaujaly hojné chorošové houby.

Další zaklínačský výcvik spočíval v rychlém útoku, na celou akci bylo jen 5 sekund.

Tady se pokouší pobít co nejvíce šišek Ben

Dráhu si zkusil i zkušený zaklínač Tomáš

A nakonec pohled na pozdější složitější dráhu a Báru.

Mimo cestu nás čekal smírčí kříž. O jeho původu a historii nic neví ani Internet. Zde se naši historici dohadují, co by mohl znamenat.

Další zastávkou byl hrad Kynžvart, vzhledem k cedulím o omezení vstupu jsme se rozhodli zde nepřenocovat.

Zřícenina je poměrně rozsáhlá i když silně zbořená, hrad byl zničen Švédy při dobývání za třicetileté války i když dobyt nebyl.

To jsou naše děti a král skřítků (druhý zleva).

Na místě, kde jsme se rozhodli zůstat na noc byl nádherný výhled na západ slunce.

Po západu slunce jsme uvařili večeři.

A po postavení pařenišť jsme se věnovali Gwintu.

Tentokrát s trpasličími úpravami, kdy lze někoho vzít klackem po hlavě.

Ráno nás uvítalo sluncem.

Pohled na naše tábořiště i z druhé strany.

Zabalili jsme a posnídali.

Kolem další dřevěné sochy jsme sešli do Lázní Kynžvart.

Na náměstí jsme nakoupili pití a trochu pochutin.

Tato barabizna je dům zvaný New York, barokní památka.

A za chvíli jsme došli na zámek Kynžvart.

Na nádvoří zámku.

Výstava sochařství ukazující postupný vznik sochy od modelu k mramorové soše.

Šli jsme na prohlídku sbírek zdejšího nejstaršího muzea, kabinetu kuriozit, zde čínská malba Sto ptáků, po celkové restauraci.

Knihovna s desítkami tisíc svazků, kam se Bára chtěla přestěhovat.

Další místnost v kabinetu kuriozit.

Asi největší vzácnost představují dva egyptské sarkofágy včetně mumií uvnitř.

Oěd jsme vařili přímo v zámeckém parku.

A na závěr jsme si zašli do Zámecké kavárny na dezert. Pak zbývalo jen dojít na nádraží a dojet domů.

Powered by Drupal