O OkU, čili kdo jsme, co chceme a kam jdeme

Odkud jsme

Jsme z Prahy, ze čtvrti Vokovice. Většina našich členů bydlí v okolí a chodí nebo chodila do školy Na Dlouhém Lánu nebo Alžírská. Naši předškoláci pak většinou pochází z Integrované fakultní MŠ Arabská. Máme však i několik členů a příznivců ze vzdálenějších částí Prahy.

Kdo jsme

Jsme parta kluků a děvčat, kteří rádi jezdí spolu ven a rádi se spolu baví. OkO pod svým jménem pracuje již třináctý rok a někteří naší členové jsou našimi členy již osm let.
Náš oddíl patří ke 45. Pionýrské skupině a jsme členy organizace Pionýr. Jejími členy jsme především proto, že nám poskytuje poměrně značnou volnost v prosazování našich cílů a nenutí nás do žádné ideologie. Rozhodně nejsme a nikdy jsme nebyli pionýři s rudými šátky. Ostatně místo košil nosímě oddílová trička v barvě hnědé se znakem oddílu na zádech, jak můžete například vidět na některých fotografiích. Činnost, kterou děláme, bychom chtěli dělat stejně ať bychom vystupovali pod hlavičkou jakékoliv organizace.
Na našich stránkách je vidět, jak se střídaly různé doby a období. Měnil se náš přístup k technice (střídání černobílých a barevných fotek) a internetu (stránky dvou let a jednoho tábora byly teprve nedávno obnoveny). Nechci tato fakta měnit, protože i podoba dokumentů dokumentuje stav technických možností Oka v různých obdobích. Prohlížejte proto naše stránky i jako památky na dobu, kdy se oddíl měl jinak nez v současnosti. Ostatně horší technika neznamená horší program, spíše občas naopak.

Co děláme

Náš oddíl má v názvu slova turisticko přírodovědný, z toho vyplývá i naše činnost. Jmenujeme se OkO a chceme naučit děti především dívat se na přírodu a všechno kolem sebe a pak vidět to, co jiní neuvidí.
Učíme děti poznávat a chránit přírodu, zde je k dispozici soupis znalostí, které se dětem snažíme vštípit při práci v oddíle. Jde nám však nejen o poznávání, ale i o chápání širších souvislostí, jako místo, kde daný tvor nebo rostlina žijí, či čím se živí a vztahů mezi jednotlivými rostlinami a živočichy.
Ovšem nezabýváme se jen přírodou, získáváme znalosti i z jiných oborů a oblastí zejména souvisejících s turistikou. Každý rok je naše činnost motivovaná nějakým tématem, které ovlivňuje výlety i podobu celoroční soutěže a tábora. Ale hrajeme i mnoho her jen tak, pro zahrání.

Kam jdeme

Jaký však cíl sledujeme vším naším snažením. K jakým představám míříme. Když byl oddíl založen, zakládali jsme jej na základě představ, že povedeme oddíl, kde nebudou nejdůležitější body, ale přátelství mezi jeho členy. Původně to rovněž měl být oddíl malý (s jednou družinou do deseti členů). Nicméně z našich původních představ jsme museli v lecčems ustoupit. Nicméně se stále nevzdáváme naděje, že by oddíl mohl být alespoň maličkou kapkou v moři, hrází proti přílivu, který dá alespoň některým dětem poznat, že jsou důležitější věci v životě než peníze a majetek, že je dobré chovat se k sobě slušně a ne jen tak, abych získal výhodu. Pokud se to podaří alespoň u několika z dětí, které projdou oddílem, pak neexistoval marně.

Co nás trápí

Není každá kytka růže a každý den svátek. Jako je mnoho věcí, které nás těší a které se nám líbí je i mnoho takových, které nás trápí. Je mnoho překážek, které stojí mezi námi a našimi cíli a nevím, máme-li dost sil je překonat. Budeme se však sanžit.
Největší z potíží technického rázu je klubovna. Od našeho založení jsme vystřídali již čtyři klubovny a myslím si, že měly v lecčems sestupný trend. Z předchozích kluboven jsme museli odejít z nejrůznějších důvodů (například když škola usoudila, že by v našich prostorách měla radši ekonomičtějšího nájemníka) a poté, co jsme přišli i o nevyhovující Plesnivý Hrad jsme se rok protloukali provizórii a klubovnu pracně sháněli. Naše současná klubovna je sice docela pěkná, ale zase poněkud dále od Vokovic, které zůstávají naším centrem.
Z věcí netechnických se pak trápíme nejvíce sami a trápí nás doba. Pozorujeme pokles morálky u dětí všeho věku a projevy nehezkého chování a různých neřestí se občas začínají projevovat i mezi našimi členy. Jsme z toho smutní a snažíme se tomu bránit, ale máme na to jen pár hodin týdně, zatímco jiné vlivy trvají třeba celý týden. Je to trochu marný boj a i někteří z vedoucích propadají tváří v tvář této marnosti beznaději a kladou si otázky o smyslu našeho snažení. Jiní však věří, že by oddíl mohl být alespoň malým kamínkem, který na chvíli zadrží příval a zdaří-li se jej zdržet alespoň na chvíli, má smysl se snažit.

zpět na hlavní stránku