Chodské pověsti
léto 2007

táborové digifotky z mobilu posílané na web již v průběhu tábora

Adresa na tábor:

Letní tábor oddílu OkO
Buková u Přeštic
pošta Merklín
334 52

Jak to vlastně bylo s tou Chodskou rebélií

Přesto, že jsme na táboře měli možnost poznat mnohé z pověstí z oblasti Chodska, jako hlavní a spojující příběh jsme zvolili příběh o chodské rebélii, která byla jak známo zakončená popravou Jana Sladkého Koziny a jak je méně známo střetnutím chodských povstalců s vojskem u Pocinovic.

Na našem táboře vše probíhalo takto. Nejprve se u nás objevili chodští představitelé Matěj Přibek a Jan Sladký Kozina a oznámili, že vše je jasné, že Kozina odjíždí do Prahy, aby tam u soudu prosadil platnost Chodských privelegií. Vyjádřili přesvědčení, že vše je jen formalita a že soud práva jistě hned potvrdí.

O den později vtrhl do naší Chodské osady Lomikar následován správcem Košem a zabavili našim Chodům věci, které se Lomikarovi líbili. Správce Koš a jeho pohůnci panští myslivci byli při tom napadeni přesně podle historie. Naopak téměř bez povšimnutí proběhla další návštěva Košova, který vtrhl do tábora a zabavil důležité dokumenty.

K dalšímu střetnutí došlo, když Chodové vyráželi na lov do lesa a Lomikar se správcem Košem jim v tom bránili neboť právo lovu Chodové již nemají.

A došlo na slavný soud. Nicméně nehledě na Kozinovy argumenty bylo jasné k čí straně se soudce, který byl ještě mírně podroušený z hostiny, kteoru pro něj právě před soudem Lomikar uspořádal, přikloní. Soudce zničil zbývající chodská práva a nechal Kozinu zatknout.

Když se zpráva donesla na Chodsko, svolal Matěj Přibek všechny naše statečné chodováky a vyzval je, aby se vydali do chodských vsí a zajistili si pomoc tamních obyvatel, že co se nezdařilo u soudu, zdaří se silou. Podařilo se zajistit pomoc z osmi vsí a pak dorazil na svém oři plzeňský krajský hejtman Hora a vyzval chody ať se vzdají, že se jim nic nestane. Stateční chodové se Horovi vysmáli a stáhli se do Pocinovic,nicméně Pocinovice byly obležené silným vojskem a tak těm několika nejstatečnějším nezbylo než pokusit se prorazit obklíčením a stáhnout se do Bavorska.

A na co vlastně budeme z tábora vzpomínat:

• na to jak noví účastníci splynuli se starousedlíky
• na počasí, které nám zpočátku moc nepřálo, ale nakonec se slunce prosadilo
• na celotáborovou hru, kde bylo potřeba chytit turka, maďara, Azora nebo vytáhnou ze stodoly zaseknutý pluh
• na výpravu a výlety po Chodských vsích, na Haltravu, na Falkenstein, Nebílovy, Bochov nebo za květinami na Hvožďanskou louku
• na lovení hmyzu smýkací sítí
• na večerní čtení pověstí
• na divadelní zpracování Chodských pověstí
• na Chodské sportovní hry, které se letos opět velmi vydařily
• na samostatné vaření u ktrého leto všechny skupiny podaly vynikající výkon
• na manévry, které byly letos zmáčené deštěm i slzami a kde jsme došli až na Německou hranici
• na kroužky, kde se opět dostalo ke slovu umělecké cítění
• na letos poněkud méně časté hraní Mordheimu
• na Míšův boj proti Myšinkovi při hře v lese
• na Tomáška, kterému všichni dělali chůvu
• na deskovou hru o Kolovečském mlýně, kde bylo cílem pochytat a semlít co nejvíce bab
• na obří dámu, kde vedoucí představovali tým náhodně hrajících ovčáckých psů
• na tržiště, kde se ukázalo, že je lepší umět obchodovat než mít obchod na dobrém místě
• na noční souboj s vojském obléhajícím Pocinovice
• na slavnostní ohně
• na práci při stvbě i bourání
• na koupání na Hrázi
• a na všecho ostatní na co jsem si právě teď nevzpomněl

Zkrátka těšte se na další tábor příští léto.