Filmová společnost Biograf Svět nikdy nebyla příliš
bohatá, natáčení náročných velkofilmů jí stálo
množství peněz a některé z projektů nebyly tak úspěšné,
jak by si přála. Byla však vyhlášena velká soutěž
dokumentárních filmů a cena pro nejlepší dokument je
opravdu podstatná a znamenala by konec finančních potíží.
Společnost tedy vymyslela projekt, který jí nepochybně
zajistí prvenství: Kdesi na indickém subkontinentě leží nevelká zaostalá země Bhánpur. Tato země má odjakživa velice izolacionistickou politiku a tedy do ní nepronikly žádné výstřelky moderní techniky, ba dokonce se jim programově brání. Pronikání cizích vlivů se brání i naprostým zákazem turistického ruchu. Tím je způsobeno, že v podstatě neexistuje žádný dokumentární film o této zemi, že zpráv evropských cestovatelů je méně než šafránu a že pověstný největší Bhánpurský poklad - koruna z Bhánpuru - nebyl nikdy vyfotografován, natož nafilmován. Filmová společnost Biograf Svět má jednoduchý plán, najatým vrtulníkem doletí do města Bhánpuru, tam v rychlosti proniknou ke koruně (je známo, že ne všichni bhánpuřané izolacionismus zcela schvalují) a po natočení záběrů na film opět odletí zpět. Celkový čas potřebný na akci bude tak nanejvýš tři dny. Osud však tomu chtěl jinak a někdo osudu pomohl. Bohatá konkurenční filmová společnost ani v nejmenším nestojí o to, aby cena za nejlepší dokument vyklouzla z rukou jim a přešla na společnost Biograf Svět. Jejich agenti poškodí vrtulník, ten více spadne než přistane krátce po přeletu Bhánpurských hranic v okolí města Dhášry a filmaři stačí sotva vyběhnout s trochou zařízení než vzplane oheň, který zkázu dokončí. Filmaři se rozhodnou přejít Bhánpurskou zemi přes džungli, poušť a hory až do hlavního města Bhánpuru a tam natočit dokument. Pilot vrtulníku jim slíbil, že zatím sežene blízko za hranicemi od známého starý náklaďák a odveze je z Bhánpuru. Filmaři tak mají na cestu tři týdny a po jejich stopách jdou jejich konkurenti a vlastně i bhánpurské vojsko. Ke konci se k pronásledování připojí i skupina nebezpečných divochů - tetovaní válečníci. A času není nazbyt. To byla motivace tábora. Mohu vám již dnes prozradit, že filmaři spatřili a natočili korunu z Bhánpuru, unikli konkurentům, vojsku i válečníkům a s natočeným materiálem dorazili zpět dostatečně včas, aby v soutěži dokumentárních filmů jejich dokument zvítězil. Na co tedy budem z letošního tábora vzpomínat:
Každopádně tábor proběhl bez výraznějších problémů a potíží. Nyní zbývá jen vzpomínat a těšit se na to, co nám přinese léto 2003. |
na stránku tohoto roku
zpět na stránku aktualit
zpět na stránku oddílu OkO