kOKOskOKOsOddíl vydává oddílový časopis kOKOs. Ten vychází každý měsíc na oddílové hodnotící schůzce. Na této stránce vám chceme ukázat některé články z kOKOsu a zároveň si odtud můžete stáhnout MSWordovou verzi některých starších čísel kOKOsu.
(přiznám se, že tato stránka je zřejmě nejzanedbanější stránkou našeho webu, je velmi málo aktualizovaná a slouží jen jako ukázka toho, co můžete v kOKOse nalézt, ostatně, chcete-li aktuální kOKOsy, předplaťte si je)
články jsou řazeny podle rubrik
Ozvěny měsíce
- Průvodce
Sananditou a okolím- Okénko do historie
- Toulky po zemích
českých
kOKOsy ke stažení
kOKOs prosinec 2001
Ozvěny měsíce Železná u Berouna - 16.-18. listopadu 2001 - Bonbarská příroda
Výlet do Železné zpočátku vypadal, že bude
stižen nízkou účastí, nakonec se však na něm objevilo třináct
osob. Autorka výletu, režisérka Bára, se bohužel na akci
nedostala, ale scénář připravila natolik dobře, že jsem se
mohl bez potíží ujmout režijního křesla já.
U Delvity se nás sešlo osm. Myšinka, Bizon za vedoucí, Mirek,
Ondra a Martin za Dráčky, Eliška a Ivana za Kondory a Filip za
Citrony. Vyrazili jsme na stanici Radlickou a metro jelo natolik
rychle, že jsme dorazili na autobus o skoro hodinu dříve. Chvíli
po nás dorazil zbytek týmu. Jáchym za Hosty, host Prokop,
jejich sestra Berta a jejich rodiče, Eva naše zakládající
vedoucí a Martin. Tím nás bylo definitivně třináct.
Přestoupit v Berouně se nám podařilo bez potíží a záhy
jsme stáli v setmělé Železné. V nedaleké hospodě jsme se
zeptali na cestu a vyrazili jsme. Bohužel špatným směrem. Myšinka
šel v čele, já jsem průvod uzavíral. Poměrně záhy mě
napadlo, že jdeme špatně, ale než se mi podařilo zastavit Myšinku,
ušli jsme asi kilometr. Vytáhli jsme tedy mapu a baterku a
odhadli lepší cestu. Naštěstí správně. Dorazili jsme tedy
do ubytovny. Tam jsme s překvapením zjistili, že správcem je
tu Japonec, který neumí česky. Bylo tedy třeba provětrat
znalosti angličtiny. Nicméně jsme se úspěšně ubytovali a
po večeři jsme začali s programem.
Tématem natáčení tohoto výletu byl přírodovědný film z
daleké země Bonbarska nazvaný Bonbarská příroda. Celý výlet
tedy děti získávaly lístečky s obrázky místních vzácných
zvířat, kdo jich na závěr předložil nejvíce, vyhrál. To
bychom však předbíhali.
První večer tedy proběhlo předvádění scén z přírody. Ovšem
beze slov a zvuků. Zkrátka klasická hra na pantomimu. Ráno
pak jsme vyrazili do mlhou a jinovatkou pokrytého kraje na další
akci. Nejprve jsme sháněli fotografie zvířat v lese pronásledováni
strašlivými domorodci Martinem a Myšinkou. Pak Eva s Martinem
a Bertou odešli zpět do ubytovny a my ostatní jsme se věnovali
dalšímu průzkumu okolí. Těsně před návratem jsme ještě
natočili záběr s házecí soutěží domorodců. Některé děti
neuposlechly hlasu rozumu a pokusily přešly přes blátivé
pole, což se velmi poznalo na jejich oblečení.
Do chaty jsme se vrátili hladoví a velmi nás potěšilo, že nám
Eva zatím uvařila oběd. Po obědě jsme chvíli odpočívali a
pak rychle vyrazili na další průzkum. Tentokrát bylo úkolem
výpravy zachránit fotografické vybavení předchozího týmu z
moci lidožravých buvolů. Velkou obětavost prokázal zejména
Martin (člen), který neustal v získávání ani když si
jednou narazil hlavu a jednou málem přerazil nohu. Pro další
záběr na sebe vzala Eva roli domorodého šamana, který střežil
posvátné kameny. Šaman měl zavázané oči, ale zase stál v
prostřed strniště, kterým projít potichu nebylo vůbec snadné.
Mezitím se téměř setmělo a tak nezbylo než jít zpět.
V ubytovně jsme se převlékli a nastala velká soutěž "lovy
s kamerou" tedy poznávání rostlin a živočichů podle
fotografií pořízených mnou za poslední rok a půl. Největší
znalosti prokázala Eliška, těsně za ní Mirek. Ti však, kdo
uhráli jen několik málo bodů by se za své znalosti měli
stydět. Vybíral jsem vesměs ty nejjednodušší z fotografií.
To jste členové přírodovědného oddílu?!?
Pak jsme se vyrazili navečeřet a po večeři nastala velká
desková hra, kdy jsme v roli domorodých průzkumníků lovili
medvědy a vlky. Cílem hry však bylo ulovit dvojici bílých
tygrů, kteří žili v jeskyni ve středu plánu.
Po deskové hře bylo již třeba jít spát a nabrat sílu na zítřek.
V neděli jsme započali naši činnost balením a úklidem. Pak
jsme šli hrát pár her na dvůr ubytovny. Nejdůležitější z
nich byla plavba přes rozvodněnou řeku, kdy skupina vedená
Mirkem sice zvolila podstatně rychlejší styl, ale bohužel po
cestě ztroskotala. Více jsme se však pobavili při nejrůznějších
honičkách.
Před polednem jsme se odešli najíst a poté jsme nasedlali
batohy a vyšli směr Vráž. S jednou přestávkou na svačinu
jsme na nádraží dorazili v dobrém čase a tedy jsme se
rozhodli navštívit ještě místní restauraci. Bohužel jsme
se nebyl schopen dostat do známé restaurace Na Krétě, tak
jsme museli více spěchat, abychom navštívili vzdálenější
podnik U Jelena. Při návratu jsme zjistili, že Na Krétě je
normálně otevřeno.
Ještě na nádraží jsem dopočítal obrázky zvířat a rozdal
pamětní lístky. Výsledky byly velmi těsné. Mirek 18, Martin
a Ivana 17, Ondra a Filip 16, Jáchym 15, Eliška 14 a Prokop 13.
Ve vlaku jsme se rozloučili s Evou, Martinem, Bertou, Jáchymem
a Prokopem a v původních osmi jsme dorazili na Veleslavínské
nádraží odkud jsme se rozešli domů.
Výlet byl velmi příjemný a přesto, že zpočátku bylo v
chatě chladněji, nemám vůči ubytování žádných námitek.
Je škoda, že zbylí členové, hosté a vedoucí oddílu z nejrůznějších
důvodů výlet vynechali.
kokos leden 2002
Roztocký háj a Tiché údolí - 1.prosince 2001 - Brojnarova výzva
Chladný den 1. prosince jsme od Delvity odešli
v poměrně neobvyklém složení, kromě dětí a vedoucích s námi
vyjímečně šlo několik rodičů. Zváni sice byli rodiče všech
dětí, ale ne všichni výzvu cestovatele Brojnara přijali.
Vypravili jsme se tedy do Suchdola a na okraji Roztockého háje
započalo natáčení.
Slavný a známý cestovatel a mistr v přežití Arad Brojnar se
rozhodl vyzvat odvážné osoby, aby se pokusily zopakovat některé
jeho proslulé činy. To je motivace soutěže, kterou jsme
tentokrát pro Biograf Svět natáčeli a to byla i motivace výletu.
Hrající účastníci (t.j. děti a rodiče) byli rozděleni do
tří skupin. Před těmito skupinami ležel úkol získat co
největší počet Brojnarových trofejí. Získané trofeje pak
měli vsadit na úspěch v poslední soutěži, kdy se snažili
uhodnout výraz podle slovních stop, které dostávali při několika
posledních soutěžích. Každá soutěž byla navíc motivována
jistou zemí, kde příslušnou událost cestovatel Brojnar přožil.
Týmy byly: Nejlepší Tým (pan Mlynařík, Ivanka, Martin,
Radek, paní Kynclová a Tomáš), Bratrstvo Kočičí Pracky (paní
Zídková, Vojta, Eliška, Letadlo) a Rychlíci (paní Jirásková,
Eliška, Ondra, Bára, Týna) celou soutěží provázel moderátor
Myšinka, Bizon v roli cestovatele Brojnara a Statkářka v roli
univerzální hostesky. Počátku výletu se navíc zúčastnili
i Kocour s Martínkem.
V rozličných soutěžích jsme procestovali Egypt, Spojené
Arabské Emiráty, Střední Evropu, Keelingovy ostrovy, Okinawu,
bludiště na neznámém místě, Saharu, navštívili jsme řeku
Krokodýlů i Maledivy, abychom se dostavili k závěrečné soutěži
do Himálaje. Ve skutečnosti jsme přešli přes Roztocký háj
do Roztok, kde se od nás oddělili Tomáš s maminkou, a odtud
Tichým údolím do Únětic.
Při našich cestách jsme řešili archeologickou záhadu, závodili
na velbloudech, poznávali přírodu, sklízeli kokosy, účastnili
se turnaje v bojovém umění, bloudili bludištěm, přebírali
čočku a rýži, stavěli most a sbírali perly.
Zejména díky finální hře nakonec zvítěžil Nejlepčí Tým
před Bratrstvem a Rychlíky.
Na závěr jsme dokonce stihli autobus a nic nebránilo tomu označit
výlet za úspěšný.
A pro ty, kdo se letos nedokázali Brojnarovy výzvy zúčastnit,
i pro ty, komu se letos soutěž líbila, ještě jednu zprávu.
Vedoucí se rozhodli zavést Brojnarovu výzvu jako další oddílovou
tradici, takže i příští oddílový rok nás bude čekat
společná akce s rodiči a další setkání s činy Arada
Brojnara.
Vánoční výlet - 15.prosince 2001 - Štědrej večer (ne)nastal ...
Ve vánočním kOKOse jsem vzpomínal na minulé
Vánoční výlety a do údajů jsem zahrnul již i tento,
tentokrát se o něm zmíním podrobněji.
Účast byla tentokrát poměrně slabá. Celkem šest osob, z
toho tři děti, Jirka, Martin a Jáchym, a tři vedoucí Bizon,
Statkářka a Myšinka. Dalo se čekat chladné počasí a tedy
nebyla nízká účast překvapením. Přiznám se však, že mě
počet dětí přesto mírně zaskočil a musel jsem upravovat některé
soutěže počítající původně s alespoň čtyřmi dětmi.
Tentokrát jsme točili komedii s Vánoční tématikou. Děj
filmu byl prostý, hrdina filmu se probudí 24. prosince a zjistí,
že nemá žádné dárky, jeho cílem je tedy sehnat do večera
odpovídající dárky.
Každé z dětí dostalo seznam dárků, který byl pro každého
unikátní. Tyto dárky pak v různých obchodech sháněli, některé
dárky bylo třeba vyměnit za jiné. Pochopitelně před návštěvou
každého obchodu bylo třeba odehrát nějakou soutěž. Sbírali
jsme tedy prémiové listy obchodního domu Všechnomáme, navštívili
jsme mykologickou společnost, závodiště, poštu, divadlo,
galerii, hernu a televizní kvíz.
Výlet nám připravil několik překvapení. Prvním bylo, že
restaurace Dívčí Skok měla právě dnes zavřeno, druhýmpak
bylo, že poprvé v historii Vánočních výletů jsme nestihli
odehrát všechny soutěže a nikdo nesplnil úkol celého výlety,
nicméně protože to bylo dáno spíše naší chybou organizátorů
než chybou soutěžících, přesto jsme se vydali ke stromečku.
Tentokrát jsme pro nedostatek času šli kratší, leč náročnější
cestou a snad poprvé jsme ke stromečku přišli společně a
společně jsme jej zdobili a rozsvěceli svíčky.
Výlet proběhl důstojně a pohodově, jak se na Vánoční výlet
sluší a je velká škoda, že si na tento výlet z nejvýznamnějších
nedokázalo najít čas více osob.
Vánoční schůzka - 20. prosince 2001
Závěr roku tradičně patří snad jediné oddílovce,
která mívá alespoň stručný vlastní článek v kOKOse. Schůzka
byla tentokrát postižena absencí klubovny. Byla pouze hodinová
v nám propůjčené místnosti ve školce.
Na schůzce se nás sešlo nemnoho, zpočátku pouze Ondra,
Martin, Ivanka a Filip z dětí a Bizon, Kocour a Bára (poprvé
od pětideňáku) z vedoucích. Později dorazili ještě Myšinka
a Statkářka.
Letos jsme poprvé měli Vánoční schůzku bez stromečku, dodrželi
jsme však alespoň obě naše svíčkové tradice. Rozdali jsme
dárky, ochutnali cukroví a prohlédli si kroniky z počátku činnosti
oddílu. Trochu jsme si popovídali a byl čas končit.
I při této zkrácené Vánoční schůzce se nám podařilo
zachovat duch minulých oddílových Vánoc. Hluboce mne však
zklamali všichni, kdo se zde neukázali, neboť na této schůzce
má smysl zúčastnit se alespoň části alespoň pěti minut.
To vám na oddíle natolik vůbec nezáleží, že nepřijdete
alespoň na Vánoční schůzku, je mi to opravdu líto!!!
Tento článek vlastně původně nebyl psán
pro průvodce, ale použiji jej jako vhodný úvod.
Jak již bylo zmíněno minule, pozval si nás Carlos Martin,
prezident Republiky Sanandita, která leží v Jižní Americe
mezi Bolivií, Argentinou, Paraguají a Charaguou. Je nově
vzniklým státem (společně s Charaguou) a centrální vláda
nemá v okrajových oblastech příliš velký vliv, proto si
pozvala nás, abychom pomohli zákonu v příhraničních
oblastech země. Celoroční mezidružinová hra je tedy zaměřena
na toto téma. jednotlivé družiny budou spravovat vesnice v
Sananditském pohraničí a pokusí se tam pomoci obyvatelům lépe
a řádněji žít.
kOkOs prosinec
OKÉNKO TŘETÍ – PUŤÁK ANEB VÝPRAVA Z ČECH AŽ NA KONEC SVĚTA
Tato první delší akce našeho oddílu začala 30.6.1991 a trvala do 13.7.1991. Během tohoto puťáku se navštívilo Rakousko, Benátky, Turecko, Egypt, Irák, v realitě se výprava pohybovala po Českomoravské vrchovině. I s vedoucími se akce zúčastnilo 11 lidí, což nebyla zas tak malá účast. Cesta ubíhala dobře, až na nervózního průvodčího, který prý byl velice nepříjemný. Jelo se do Havl. Brodu, kde se přestoupilo na vlak do Žďáru nad Sázavou. Nejelo se však až do tohoto města, nýbrž se vystoupilo ve stanici Hamry. Zde se vedení ujala Myš a šlo se asi do 5 Km vzdáleného kempu u Pilské přehrady. Po postavení stanů proběhlo letmé seznámení s okolím v rámci sbírání dřeva. Když bylo dřeva dost, šlo se na louku, kde proběhlo několik her. Mezitím Bizon s Bublinou (měli službu) připravili večeři, ke které byly špagety. Po jídle nastala příprava na slavnostní oheň a následovně slavnostní oheň. U něj proběhla jakási velká hra, ve které zvítězil Honza s 20 body. Po hře byli seznámeni s mírovým poselstvím krále Jiřího z Poděbrad. Nakonec byl každému členu výpravy udělen ochranný glejt a náhrdelník na perly. Tím skončil slavnostní oheň a šlo se spát.
Druhý den ráno proběhla ranní hra, na principu, který se dochoval dodnes. Po hře však následovala rozcvička, což vy už v oddíle neznáte. Dopoledne se pak hrály různé hry. Přenechme nyní prostor zápisu od Myši: “Po hrách následoval oběd. K obědu byl sýr, takový ten tahací. Po obědě jsme měli polední klid, protože kněžna Evelína řídila a řešila různé záležitosti. Takž jsme nesměli od jedné do dvou promluvit. Po něm nám Bizon řekl, že se půjdeme podívat do Botanické zahrady. Na stromech prý bude papírek s nápisem jak se ten strom jmenuje česky a potom jak se jmenuje jinou řečí např. JAVOR-KOPER. Dohromady jich bylo 14. Museli jsme od nich přinést i větvičku. Bylo to dost těžký si to zapamatovat. Nejvíc toho měla Perla, nejmíň Ivana…”. Večer se opět hrály hry na louce a pak se šlo spát. Zajímavostí je, že byly hlídky, ovšem netrvaly hodinu, jak vy jste zvyklí, ale trvaly 3 hodiny.
Další den se dopoledne konaly rytířské závody. Závodilo se v disciplínách jako: kohoutí zápasy, trefování do trpaslíka, soutěž ve zpěvu, skládání básně, hod šiškami do pahýlu a usmrcení draka. Odpoledne se bylo koupat. Ve vodě proběhlo také pár her jako vybíjená, nebo na babu. Při sušení si pak vyprávěli právě vymyšlenou pohádku O princezně a otci. Večer se šlo za kněžnou Evelínou. Zde se konal obřad. Evelíně se odevzdaly dary a klanilo se jí. Za odměnu od ní dostali pomeranč. Zajímavostí na tomto obřadu bylo, že Evelína si v té době nepřála vidět ženu, či dívku a tak museli být holky převlečení za kluky. Prý to byla legrace. Po obřadu se šlo spát.
Ráno, hned po snídani se konal ranní sněm, kde se rozdávaly perly. Na puťáku, byly perly jakýmsi znázorněním počtu bodů, které si kdo vybojoval. Potom se začalo balit, a celá výprava se dala na cestu. Po cestě proběhla jedna hra a pak se dorazilo do dalšího kempu. Tady se udělal oběd. Zde bych podotknul, že k obědu byly rohlíčky se šodou, jídlo, které z oddílu zmizelo. Škoda. Jelikož Klokan prohlásil, že u vody je velká zima, šlo se ještě o jeden kemp dál. Tady se definitivně “zakotvilo” na noc. Postavili se stany a šlo se večeřet. Po večeři se konalo historicky první doložené kasino (jeden z nejtradičnějších programů v oddíle). Po kasinu proběhl ještě večerní sněm, na kterém naše výprava dostala dopis od krále Benátského, ale byl psán cizí řečí, a tak mu zatím nikdo nerozuměl. Po sněmu se šlo spát. Dopoledne bylo ve znamení zjišťovací hry. Úkolem bylo zjistit po okolí různé úkoly, protože okolí Benátek, kam se teď výprava dostala, je prý velmi zajímavé. Úkoly byly např.: Kde se tu říká “U Kapitána”, nebo přinést co nejvíce druhů šišek atd. Po obědě se pak konal velký turnaj, který se v Benátkách koná jen jednou za sto let. Soutěžilo se v disciplínách jako je skok, sbírání sirek do krabičky poslepu, přenášení hromady šišek a dalších. Každá disciplína byla označena nápisem v benátském jazyce a podle toho se luštil dopis, který výprava dostala na včerejším večerním sněmu. Večer se konala soutěž v dopsání pohádky, která měla jen začátek. Pak nezbývalo nic jiného než jít spát.
kOkOs leden
OKÉNKO ČTVRTÉ – PUŤÁK POKRAĆUJE
Šestý den puťáku začal ranní hrou a bezprostředně poté proběhlo povýšení Perly na zbrojnoše. Po snídani se šlo do lesa, kde se hrála hra, ve které bylo účelem připlížit se co nejblíže jelenovi. Hru vyhrála Perla, druhá byla Myš. Po téhle hře se hrálo na pašeráky. Hrála se třikrát, vždy s jinými pašeráky a celníky. Nakonec se hrála podivná schovka. Všichni se schovali a Klokan je po sedmi minutách začal hledat. Bublina se schovala tak, že se při tom ztratila a tak jí museli nějací lidé dovést do tábora. Pak byl oběd a po něm pokračoval program. Jelikož se výprava nacházela v Benátkách, vydali se všichni na prohlídku města. Zde jim nějaká paní dala papír, kde bylo napsáno, že když se výpravě podaří porazit piráty, vzít jim listiny a najít Svatého Kašpara, budou jim celé Benátky vděčné. Tak se šlo na druhý břeh řeky, kde byli 2 piráti. Když piráti utekli, našla Bublina tři listiny. Na jedné byly dvě lži, na druhé jedna lež a jedna pravda a na třetí dvě pravdy. Když se všichni rozhodli pro listinu, na které bylo napsáno, aby hledali Svatého Kašpara u Kapitána (to bylo občerstvení). Jelikož se tam však nic nenašlo šlo se jinam ale tam také nebyl. Nakonec se šlo s Klokanem na mys a tam konečně sv. Kašpar konečně byl. Večer byla listina předána bratru Jiřího z Poděbrad.
Po nějaké době se naše výprava opět posunula dál. Hned po snídani se totiž zabalilo, uklidilo a vydalo na pochod. Naposled se výprava podívala na Velké Dářko a za malou chvilku ho již měli daleko za zády. Předejme na chvilku prostor zápisu Honzy: Brzy jsme došli do Škrdlovic. Ve Škrdlovicích jsme se napojili na červenou a šli na horu Tisůvku, která měří 792 m. Tam jsme vylezli na velkou skálu a rozhlédli se do kraje. Když jsme sešli z vrcholu Tisůvky, připravilia služba oběd(…) Po obědě jsme šli do nedaleké vesnice Cikháj pro pitnou vodu a pak jsme se dále vydali do velkého kopce jménem Žákova hora, která měří 810 m. Na Žákovu horu jsme dorazili okol 17:00. Tam jsme počkali s Evou na Klokana, Bizona a Lukáše, kteří šli hledat studánku. Mezitím jsme se bavili tím, že jsme si povídali na téma, které se na tuto horu hodí, a to o učitelích a žácích naší školy. Asi v půl šestý přišli vedoucí a tvářili se nějak podivně, ale protože jsme trpěli velkou žízní, hned jsme se začali vyptávat jestli nějakou vodu našli. Mlčeli, ale šli ke svým batohům a všechnu vodu schovávanou na vaření vylili a Klokan řekl: “Vylejte všechnu vodu, našli jsme čistou vodu.” A tak jsme se asi v 17:45 vydali ke křišťálově průhledné studánce. Voda v ní byla krásně čistá a průhledná. Když jsme připravili ohniště, šli jsme hrát hry na perly. Po chvíli byla večeře, která mě osobně velmi chutnala.Asi v 19:45 jsme opustili prostor studánky. Okolo půl deváté jsme se zastavili a byli poučeni, že se musíme chovat tiše. Udělali jsme si skupiny, které tvořil 1 vedoucí a 2 děti. Šli jsme si stavět chýše příbytky v kterých budeme spát. V jedenáct hodin jsme šli spát, ale do spacáku se nám moc nechtělo, protože bylo velké teplo…
Tak skončil další den puťáku. Příště se podíváme na Devět skal a na další příhody Puťáku. Příště ahoj.
(gl)
kOKOs březen
OKÉNKO ŠESTÉ – POSLEDNÍ DNY PUŤÁKU
Ráno, dne dvanáctého, se po snídani konal ranní sněm, na kterém se všichni dozvěděli, že dnes bude lámání kostí. Ano, po celé dopoledne se konaly takové prazvláštní sportovní hry. Dělali se třeba stojky, leh-sed, orienťák a jiné zajímavé hry. Odpoledne se šlo koupat a hrál se turnaj ve vybíjený a dámě. Po večeři všichni vyrazili hledat zprávy na dva kopce. Ve 22:00 se dorazilo na první kopec, kde se našla první půlka zprávy. Na druhém se našla druhá polovina a mohlo se tak zjistit, co že je na zprávě vlastně napsáno. Zpráva říkala, že se má hledat pána s páskou přes oko. Hledali ho dlouhou a trošičku si zašli. Asi kolem půlnoci se najednou rozsvítila baterka a po té, co děti řekli heslo, ozvala se odněkud ze tmy odpověď. Všichni se tedy vydali za hlasem a brzy uviděly pána s páskou na oku. Řekl jim, že je zavede ke králi, ale že si budou muset zavázat oči, neboť král si nepřeje, aby někdo věděl o jeho skrýši. Pak je vedl někam po silnici, a pak zase lesem a aby toho nebylo málo, tak jim průvodce řekl, ať si sundají boty, neboť se budou brodit. Dejme nyní prostor Bizonovi, který všechno podrobně zachytil: “Pak nás zase zavedl na silnici a řekl nám, ať si oči rozvážeme a jdeme za ním. Vedl nás po silnici až jsme došli k jednomu poli. Tam nás přivedl k jednomu kameni a řekl, že když ho zahřejeme na 451 °F, objeví se zpráva jak pokračovat dál. Rozdělali jsme tedy oheň a po nějaké době Bizon řekl, že dál už to nemá cenu. Rozhrabali jsme popel a v něm byla destička, kde bylo napsáno ať kopeme pod ohněm. Tam jsme našli zprávu ať jdeme podél les a tam posvítíme dopředu. Objevilo se světlo a vyslalo nám morseovkou zprávu, ať jdeme za světlem. Šli jsme tedy tam, a tam bylo napsáno ať jdeme k bližšímu z kopců, kde jsme hledali pyramidy a najdeme pramen jednoho potoka. Mohli jsme jít teď přes pole nebo lesem. Protože pole bylo mokré, rozhodli jsme se jít lesem. Bizon ale zabloudil a zavedl nás úplně nikam pryč. To se však už začalo rozednívat a tak nás nakonec, ovšem přes pole, zavedl na správné místo. Tam jsme našli zprávu, ať jdeme rychle za zvukem flétny. Opravdu, uslyšeli jsme hudbu a přišli jsme k duchovi, který nám řekl, že Irácký prezident Sallám Hnusajn má tři dvojníky, ale jen on má jizvu a knír. Tak jsme ho nakonec poznali a dali mu listinu a pokojně jsme se vydali do tábora. Když jsme tam přišli Klokan, Lukáš a Eva už (ještě) spali…….
Další den se vstávalo okolo desáté hodiny a vyrazilo se na dřevo a po té se hrálo pár her. Do oběda se muselo také vyrobit několik kroketových pálek. Po obědě se totiž hrál turnaj v kroketu. Večer byl postaven táborový oheň. Tam Klokan a ostatní vedoucí hodnotili tábor, hrály se písničky a zpívalo se a nikomu se nechtělo jít spát. Ale každá věc někdy končí, a tak když Katce (která dělala ohnivce) došlo opravdu všechno dřevo, šlo se přece jen spát.
Poslední den začal dobrovolnou rozcvičkou, a po ní proběhlo povyšování na zemana. Když se všichni nasnídali začalo se balit. Náhle začal pršet, a tak si museli jít dobalit do společenské místnosti kempu. Za chvíli ale pršet přestalo, a tak se mohlo vyrazit na cestu. Nejdříve se jelo autobusem, který vezl celou naší výpravu směrem k Novému Městu na Moravě. Asi ve tři čtvrtě cesty však všichni vystoupili a šli se podívat na nedaleké masožravé rostliny, které se v této lokalitě vyskytovaly. Během cesty si udělali oběd, a když uviděli “masožravky”, tak se vydali na nejbližší železniční nádraží. Při cestě je zastihl ohromný liják, ale naštěstí nádraží už bylo blízko. Po nějaké době přijel vlak a naši “cestovatelé” se vydali zpět do Prahy. Celý Puťák byl velice podařený a do současné doby, se nikdy už nic podobného nezopakovalo. Příště se podíváme na další rok činnosti, který byl ve znamení pohádek.
Za měsíc zase ahoj Petr
kOkOs prosinec
Tato rubrika, která nahrazuje rubriku Tip na výlet, vás nebude již konkrétně zvát na výlet, ale bude vám přibližovat kouty naší vlasti a tím nepřímo doporučovat místa, na které by jste někdy s rodiči mohli zavítat. Informace v této rubrice jsou většinou čerpány ze zadní strany map, z mých vlastních vědomostí a zkušeností, případně z brožur, jejichž název bude vždy uveden. Příjemné toulky po naší vlasti.
Romantický a tajemný hrad uprostřed lesů a skal – KOKOŘÍN
“Stavba hradu toho, a obzvláště kulaté věže, jest zcela přiměřená rozmnožiti tichou hrůznost krajiny. Bleděžlutá jeho skála, základ její, zdá se z jediného kusu pozůstávati. Zeď její náramné je tloušťky a až ku špičaté, taktéž přižloutlé kamenné střeše ani jediného okénka nemá. Zcela jest neproměněná, hladká a drobné ozdoby, jako hříčky na krku velikána, pod přístřeším jejím umístěné, činí, že hrůzná její síla tím strašněji doléhá na zbloudilého, zadiveného poutníka. Na něco širším přístřeší se chvěje mladá břízka, ba přiléhajíc k špičaté nevysoké střeše, ba od ní na dol se kloníc, co jednotlivé péro za kloboukem loupežníka…” (K.H.Mácha z románu Cikáni)
Ano, jak jinak začít s představováním hradu Kokořín, než připomenutím tohoto velikána českého romantismu. K.H.Mácha pobýval v kokořínském kraji často a dokonce sem zasadil děj známého románu Cikáni. Jeho působení připomíná Máchova skála s vyhlídkou, která se nachází v blízkosti hradu. Pojďme tedy navštívit jeden z nejznámějších českých hradů.
Původně gotický hrad byl postaven v 1. pol. 14. století na vysokém ostrohu, vybíhajícím z roviny na hluboké skalnaté údolí, Hynkem Berkou z Dubé. Za husitských válek držel hrad Aleš Škopek z Dubé, stoupenec krále Zikmunda. Proto byl v po roce 1426 hrad dobyt a pobořen husitskými vojsky. Majitelé se střídali a počátkem 16. stol., kdy hrad patřil pod správu Beřkovských ze Šebířova, začal hrad pustnout. Na sklonku třicetileté války vydal císař Leopold I. rozkaz, který Kokořín zařazoval mezi hrady, které neměly být dále udržovány, a tak se kdysi majestátný hrad proměnil ve zříceninu. Avšak nečekal ho osud, jako některé jiné české zříceniny, neboť roku 1894 kokořínské ruiny zakoupil velkohospodář povýšený do šlechtického stavu Václav Špaček. Jeho syn Jan Špaček nechal hrad v letech 1911-1919 nákladně zrestaurovat, ale i když se na restauraci podíleli takové osobnosti jako Z. Winter, A. Sedláček, Č.Zibrt a Z. Wirth, tak původní vzhled středověké památky nebyl zachován. V letech 1974-76 byl hrad opravován a elektrifikován a roku 1992 byl v restituci navrácen Špačkům.
Při prohlídce hradu nás nejvíce zaujme unikátní dřevěná střecha ve velké podkrovní síni ve starém paláci pocházející z dob přestavby. Co se týče exponátů, tak to si na moc nepřijdete, většinou jde o převezené předměty z jiných okolních hradů (např. ze Sychrova). Velice zajímavou součástí hradu je hradní studna, která byla původně vyhloubená až do úrovně dna údolí (cca 60 m), v dnešní době je již zčásti zasypaná. Voda se na hrad dostávala pomocí rumpálu a zvláštní šachty, vydlabané v pískovci pod hradbou. Po mohutných hradbách se dostaneme ke věži, která je největší dominantou hradu. Tato mohutná válcová věž je vysoká 38 metrů a má téměř 9 metrů v průměru. V době naší návštěvy, došlo k rekonstrukci přístupového můstku, a tak výstup na věž nám byl znemožněn.
Co říci na konec? Kokořín patřil vždy mezi hrady vyhledávané umělci. Na počátku jsem jmenoval K.H.Máchu, ale bylo by nespravedlivé nejmenovat další významné osobnosti. Vždyť Kokořín znal třeba i J.W.Goethe a z našich umělců se jím inspiroval např. A. Mánes, J.Navrátil, či H.Ullik. Hrad Kokořín stojí však za návštěvu i dnes, i když jeho tajemnost a romantika již tak silně nepůsobí.
Pomocné zdroje: Čas hradů v Čechách 1 Horizont Praha 1997; mapa Kokořínsko-Liběchovsko (gl)
Ozvěny měsíce - Průvodce Sananditou a okolím - Okénko do historie - Toulky po zemích českých
KOkOsy ke stažení pro MS Word 97: